30.dubna 1852

   Za slunečného rána jsme sbalily nezbytně potřebné věci na cestu a vydali se společně vstříc novému dobrodružství. Na koních bude cesta mnohem jednodušší.

Nejprve jsme museli navštívit sousedního farmáře Johna. Je to můj dlouholetý přítel a můžu mu věřit ve všech ohledech. Má přehled o tom, jak to chodí v tajné organizaci zvané „Podzemní železnice“. Ta pomáhá na svobodou otrokům z jižanských plantáží.

   John nám sdělil, že musíme najít starého reverenda Buviera v osadě Praha, kterou nedaleko zakládají jacísi přistěhovalci odněkud z Evropy. U něj „nastoupíme do vlaku“, ve kterém bychom se měli dostat bezpečně přes další přestupní stanice až na sever. Tím přestupním místem jsou míněni další dobří lidé, kteří nás skryjí a nechají v bezpečí odpočinout, než se vydáme zase dále. Takto „průvodčí“ pomáhají uprchlíkům, kteří musí nikým neviděni urazit dlouho cestu. K reverendovi to jsou dva dny cesty přes prérii.  V noci jsme se utábořili pod širým nebem, neb počasí k tomu přímo vybízelo. Plný obav a otázek, co nás asi čeká, jsem nemohl usnout. Nebe bylo poseto hvězdami a já hledal svá oblíbená souhvězdí. (JAKÉ ZNÁŠ SOUHVĚZDÍ, KDY A KDE HO MŮŽEŠ VIDĚT A JAK VYPADÁ?).