9.května 1852   

   Doufali jsme, že u hrobníka budeme moci zůstat do doby, kdy se Massa Bob uzdraví. Doktora jsme zavolat nemohli a stejně by k černochovi nepřišel. Jediný lék, který by snad mohl pomoci je Morfium, který potlačuje bolesti.

   Bob sebou v noci házel v horečce. K ránu okolo slídila jižanská hlídka a my se báli, aby ze zlého snu nevykřikl. Hned po rozednění k nám přišel hrobníkův syn Tom a řekl nám, že nás asi někdo prozradil. Byli jsme schovaní v malé tajné místnosti ve dřevníku. Mezerou mezi poleny jsme pozorovali, že hlídka přijíždí celkem pravidelně a prohlíží okolí domu i hřbitova. Hranice mezi severem a jihem byla ještě dost daleko a hlídky neustále pátraly po uprchlých otrocích.

   V poledne za námi přišla hrobníkova žena. Donesla nám něco k jídlu a také nás prosila nás, abychom brzy odešli. Bála se o rodinu. S jedním nám ale ještě pomohou. Pošle Toma k doktorovi pro morfium. Namluví doktorovi, že otci spadl na nohu těžký náhrobek.

   Doktor bydlel asi hodinu cesty na koni a Tom se vydal okamžitě. Po jeho návratu jsme se zaradovali. Lék nám přinesl. Snad Bobovi zabere. Horší bylo, že za tu dobu se opět vrátila hlídka, a dokonce prohlížela i dům. Slíbili jsme, že hned po setmění odtud odejdeme. Naštěstí jsme měli ještě pár hodin, aby lék mohl zabrat. Rána po šípu nevypadala dobře. Byla celá zarudlá a Massa Bob měl stále ještě horečku. Co se mu to asi s ránou stalo?

   K večeru se nebe zatáhlo. Bude v noci větší tma. Přešla další hlídka. Prohlédla i stodolu s dřevníkem. Nenašli nás. Jak odešli ukázal se u nás Tom. Vysvětlil nám, kde se můžeme schovat. Asi 7 mil západně se nachází hustý les s jeskyní. Bylo to sice z cesty, ale rozhodli jsme se, že tam přečkáme do doby, kdy se hlídky uklidní a Bob se uzdraví. Tom nám nakreslil plánek cesty.

   Chvíli před setměním jsme si chtěli určit kudy se podle plánku dáme, ale zjistili jsme, že náš jediný kompas je rozbitý. Ani slunce za mraky nám v určení světových stran nepomohlo. Museli jsme si kompas vyrobit. Pamatujete se, jak byste si mohli jednoduchý kompas vyrobit sami?

   Po setmění jsme vyrazili. Podél hřbitova, okolo kostela i farářova příbytku až k potoku. Postupovali jsme pomalu. Původně jsme doufali, že do lesa dojdeme do půlnoci, Massa Bob ale nemohl jít moc rychle. Jakou rychlostí jde asi zdraví člověk?

   Od kostele k potoku jsme museli přejít rychle, nic tu nerostlo. Tam to bylo jiné. Všude kolem něj se tyčil až do dvou metrů Orobinec. Podle čeho ho poznáte? Nám tato rostlina poskytla bezpečnou cestu až k řece. U ústí potoka bylo pár stromů a keřů. Když jsme tam došli, zůstali jsme rychle stát. Přímo před námi se utábořila hlídka vojáků. Po krátké poradě jsme se já s Bobem schovali do křoví a bratři vyšli k hlídce.