1.května 1852

   Na sklonku druhého dne jsme dorazili do Prahy a našli jsme i starého reverenda. Ten nás srdečně uvítal a dal kus žvance nejen nám, ale i koním.  Vyprávěl nám, kolik už ukrýval otroků a co by se mohlo stát, kdyby byl prozrazen.

   Další zastávkou pro nás bude paní Moliérová v Vermilionville (dnešní Lafayette) v Luisianě. Je to místní vyhlášená pradlena, ta nám pomůže v naší nelehké cestě. Máme jet po Medvědí stezce, je to nejrychlejší. Ale byli jsme varováni, že je cesta nebezpečná, neb vede přes území indiánského kmene Ofů, kteří nejsou zrovna přátelští k přistěhovalcům.

   Ráno jsme se vydali na cestu. Když slunce bylo vysoko na obloze a slunce pálilo do zad, zahlédli jsme jednoho indiána na koni – asi zvěd! Povzbudili jsme koně do klusu, abychom byli co nejrychleji pryč z jejich území bez újmy. Avšak netrvalo dlouho a opodál se za námi už hnala skupinka indiánů na koních. Stříleli po nás šípy a my se snažili ujet z dostřelu. Podařilo se, ale náš přítel Massa Bob byl raněn. Měl zapíchnutý šíp v rameni. Museli jsme si odpočinout a ošetřit Boba. JAK BY BYL POSTUP V OŠETŘENÍ MASSA BOBA? Po ošetření jsme pokračovali dál. Bob držel otěže zdravou rukou. Po šesti dnech cesty v úmorných vedrech jsme konečně na obzoru viděli město Vermilionville. Pradlenu nebylo těžké najít. Na okraji městečka vlálo tolik prádla, že jsme ji nemohli minout. Napojili jsme koně, sebe a museli doplnit i zásoby na další cestu. Se vším nám byla nápomocna paní Moliérová. Další záchytný bod je v Jacksonu v Mississippi – hrobník Jonas. Vede nás pěšina značena bílou barvou.