11.května 1852

   Tváře neměli pomalované. To znamená, že nebyli na válečné stezce. Podle oblečení i ozdob ve vlasech jsem odhadoval, že to jsou Komančové. To bylo dobře. Komančové jsou sice zloději koní, ale s naším kmenem vždy vycházeli dobře.

   Odhodlal jsem se vystoupit z úkrytu. Všichni čtyři okamžitě vyskočili a tvářili se bojovně. Zvedl jsem pravou ruku do výše prsou dlaní dopředu. Všem známé gesto míru. Řekl jsem jim, kdo jsem, a že přicházím s čistými myšlenkami bez zloby v mysli.

   Když viděli, že jsem sám, pozvali mne k ohni. Pověděl jsem jim, že putuji s pár přáteli na sever, a že je jeden z nás raněný. Pomalu se zlomila jejich nedůvěra a i oni přišli se svým příběhem. Všichni byli ještě dost mladí a chtěli si u svého kmene vysloužit nějaké uznání. Vyrazili proto na výpravu k sousednímu kmeni Vraních indiánů, aby jim odvedli pár koní. Moc se jim to ale nepovedlo. Ztropili při tom hluk a museli rychle utéct. Vrány se za nimi pustili a málem je chytli. Jednoho z nich dokonce zabili a tím se uklidnili. Vzali si na výstrahu jeho skalp a odjeli.

   Tito čtyři muži (nebo skoro ještě chlapci) si tu chtějí odpočinout a poradit se, co dál. Bojí se vrátit domů s nepořízenou a ještě bez jednoho druha. V tom jsem si vzpomněl, že i na mne někdo čeká a oznámil jsem jim, že dám signál, aby došli moji přátelé. Třikrát za sebou jsem napodobil křik sojky a po chvíli se objevili na cestě k nám.

   Čtveřice opět vyskočila, jako by je bodl sršáň a já si uvědomil, že jsem jim zapomněl říct, že mí druzi nejsou indiáni. Rychle jsem to napravoval a uklidňoval situaci. Naštěstí úspěšně. Všichni jsme společně usedli okolo ohně a vykouřili dýmku míru. Když se dýmka dostala až k Bobovi, bolestně zkřivil ústa a my poznali, že na tom není dobře. Rudý květ mu barvil místo zranění.

   Mladý vlk - indián, který zatím mluvil za ostatní, vstal a přistoupil k nám. Prozradil, že je synem šamana a má u sebe kouzelný váček. Má v něm i bylinu, která zastavuje krvácení. KTERÁ BY TO MOHLA BÝT?

   Připravil ji a přiložil Bobovi na ránu. Tu pak překryl listem lopuchu a převázal pruhem látky. Boba jsme pak uložili na kraj jeskyně do kožešin a dali mu studený obklad. Který se mu celou noc bude měnit. Náš černý přítel téměř okamžitě usnul. Spánek léčí.

   Pocítili jsme hlad a já si vzpomněl na kachny. Komanči asi mysleli stejně. Vytáhli balíček zabalený do lopuchových listů a vybalili z nich několik pstruhů naložených v kopřivách. PROČ JE NALOŽILI DO KOPŘIV?

   Kachny se otáčely nad ohněm a ryby byly rozloženy na plochých kamenech okolo. Po nějaké době se všude linula taková vůně pečeného masa, že to probudilo i Boba. Z jeskyně se ozvalo: "Já mám hlad!" Ze srdce jsme se zasmáli. Našemu příteli se zjevně udělalo lépe. Jeden z Komančů, který se nám představil jako Malý Bobr, se zvedl, nabral rybinu na talíř z borové kůry a odnesl mu to. Hodování začalo. Rozdělili jsme také bochník chleba od hrobníkovi ženy.

   Protože nás čas nijak nehonil a my věděli, že vojenské hlídky jdou směrem od nás, tak jsme se rozhodli, že tu zůstanem ještě celý příští den. Bob se alespoň víc uzdraví a ani mladým Komančům se ještě nechtělo moc domů. Těm jsem ostatně slíbil, že je doprovodíme do jejich osady. Znal jsem dobře jejich náčelníka Bystrého orla. Trochu upravíme příhodu, které je potkala, aby nebyli k nerozvážným mladíkům tak přísní.

   Odpoledne jsme se s Mladým vlkem vydali na lov. Přinesli jsme pěkného srnce. Ostatní zatím nalovili v tůni ještě pár pstruhů. Hbitý jelen, další z Komančů, donesl z lesní mýtiny trs Krvavých ocásků, aby mohl Bobovi vyměnit obklad na ráně. UŽ VÍTE, O KTEROU BYLINU SE JEDNÁ?

   K večeru Bobovi opět stoupla horečka, ale bylo vidět, že rána už se lepší. Mladý vlk s Malým Bobrem odešli hledat další byliny proti horečce. Po nějaké době přinesli Sluneční korálky a Měsíční květy. Obě byliny povařili (každou zvlášť) ve vodě. První z nich dali Bobovi vypít jako čaj a ve druhém vývaru máčeli pruhy látky, a pak mu s nimi omotali chodidla. JAKÉ BYLYNKY POUŽILI ?

   Já jsem je pochopitelně také znal, ale mladíci byli rychlejší. Mladý vlk byl viditelně dobrým synem svého otce. Potěšilo mne, jak se starali o cizího člověka a ještě o černého. Já měl navíc další věc, čím je mohu jejich náčelníkovi pochválit.

   Ráno byl kupodivu Massa Bob první na nohou a na placatých kamenech připravoval placky. Po horečce nebylo ani zbla. V kotlíku nad ohněm bublal čaj z malinového listí. Mladý vlk do něj přidal zbytek Měsíčních korálků. Čaj měl lahodnou chuť.

   Bob se usmíval od ucha k uchu a hlásil: "Massa Bob připravit mňam mňam placky." To zvedlo náladu všem, ale přesto jsem mu doporučil, aby se šetřil. On se znovu usmál a prohlásil, že srncem nad ohněm může točit i v klidu. Opět ukázal v černé tváři bílé zuby.

   I já jsem mladíkům chtěl ukázat, že mi bylinky nejsou cizí. Šel jsem se po nějakých podívat. Donesl jsem divoký timián, rozmarýn a kuličky jalovce. Vše se dobře hodilo k pečené zvěřině. Všechny bylinky jsem rozmačkal v tuku, který odkapával ze srnce a potíral jsem ho tím. Vůně se kolem šířila téměř kouzelná.